(k komu, na koho) obrátit se, otočit se směrem k někomu (kdo je cílem následujícího děje) n. do opačného směru: Obrtnuce sě zbítež kněží boží BiblCard 1 Rg 22,17 (~Ol, obrtniete se ~Lit, ~Pad, obrátiec se ~Praž) convertimini; Obrrtſy sě [Maria] po svéj biedě, „Raboni!“ jmu [Ježíšovi] otpovědě HradMagd 48a conversa; jelen k němu [sv. Juliovi] sě obrt, promluvil a řka PasMuzA 129 (se obrátiv ~Kal) se vertit; obrtnuce sě [vepři] zsápají vámi KristA 41b (Mt 7,6 conversi: BiblOl, pod. MatHom 87, navrátiece sě BiblDrážď, obrátiece se ~Lit, ~Pad, ~Praž); vlk se hněvivě naň [na jehně] obrte a řka BawEzop 277; čím sě člověk níže poníží, omrzna sobě pro své nedostatky, tiem výše i tiem rychlejie skrze horkost najvyššie žádosti obrtna se i sám sě nad sě vztrhna v nizost, i vstúpí výše Kruml 326 (v obraze); a inhed sě střela obrtši JgSlov 2,799 (Leg.); ║ chce pak [pyšná žena], aby proti tolik svědectvu jedinému jejiemu jazyku věřeno bylo…A i ten jeden svědek obrtne sě, vzmluví hrdě, frejovně ŠtítMuz 57a (~Jez, proti nie obrtne sě z jejie řeči ~Sáz) obrátí se proti ní, tj. stane se jejím žalobcem; ruce, rada má, obrtenitas (m. obrtněta se?), abyšte se vysokých lidí chytily ŽídSpráv 21 soustřeďte se na to. – Srov. obrátiti sě I/2